NEMOCNIČNÍ TERAPIE
M
Vidím letní krajinu,
spěchající k nám
přesto ona netuší,
že jsme každý sám.
Teplo, slunce přináší
buď vesel, člověče
vždyť ty sám přec dobře víš
jak rychle život uteče
I
Lidé jsou jak broskev
jádro ve šlupce,
někdy zdravé, silné sic
ale někdy ne
někdy jádro chatrné
z kterého nevyroste nic.
Lidé jsou jak broskev
pod šlupkou sladká dřeň
někdy chutná skoro všem
a někdy také ne
někdy není dobrá
i když nezdá se.
Lidé jsou jak broskev
podstata netkví ve šlupce
krásná...vypadá sladce
avšak často ne
přesto rána na povrchu
nic neřekne nám přece
Co podstatné je?
Šlupka, dřeň, či jádro?
Jádro někdo kdosi řek
vždyť jen z něj vyroste květ
možná je to tak a možná ne
vše má něco do sebe...
L
Jsem to, co je v prázdném talíři
jsem hvězda, která však nezáří
jsem cosi ve vykradlém trezoru
jsem muška na zářícím obzoru.
Jsem ticho uprostřed šramotu
kde skrývám svoji nahotu
jsem černá díra ve vesmíru
jsem jen dírka v tvrdym sýru.
Jsem to, ve vypité láhvi
jsem to, co jen Bůh ví
jsem vánek uprostřed hurikánu
jsem zámek na zavřenou bránu.
Jsem to, co je vidět v temné noci
jsem panovník bez veškeré moci
jsem to, co je na konci vesmíru
jsem jen lodička z papíru.
Jsem mlha pro většinu lidí
a cosi ve mně se všech stydí
z očí mi stéká řeka slz
přec nejsem nedobytná tvrz!
Jsem velká země smutku
jsem zahalená v šátku
jsem jako rám bez obrázku
jsem bytost, která nezná lásku.
Jsem jen nehezká víla
jsem jak propíchlá žíla
jsem budík, který nezvoní
jsem ta, co slzu uroní.
Jsem motýl,co se nevyklubal z larvy
jsem svět, jenž nezná žádné barvy
jsem stále zachmuřená líc,
protože vím, že nejsem NIC.
U
Dívám se na plačící kapačku
jak vypouští slzy,
druhou za prvou
slzy, které se spojují s těmi mými
jedny mě hladí zvenku
a druhé zevnitř.
J
bude dodáno později
!
