P, ŽA, ŽB - Čechy na Kokořínsku
Poslední letošní áčka slibovaly krásné terény plné skal a kopců. Pro mě tato kombinace znamenala pouze hrůzu v očích už před samotnými závody, protože (i přes možnost obdivu přírodních krás) jsem tak trochu tušila, že to bude pro mé tělo i mozek zase peklo. Jelikož bylo zakázáno běžet v botách s hřeby, vytáhli jsme s bráchou staré tenisky s podrážkou podobnou skluznici na mých Fischerách, načež se nám oboum Hubánek vysmál, Kamča se jen tiše pousmála a podívala se na krabici se svýma novýma botama, Greg prohodil cosi o tom, zda nejsme sourozenci – ale my, nedbaje jejich reakcí, jsme statečně vyrazili do lesa. Hned po prvních kontrolách bylo jasné, že máme handicap oproti ostatním nejen v botách, ale taky ve svalech a hlavně v mapě. Po chybách téměř na každou kontrolu, sjezdu svahu nejen po břichu, horolezecké vsuvce, která mi přišla dokonce o něco náročnější než právě absolvovaný týden na rakouských ferratách, jsem přeci jen doběhla živá do cíle. Výsledek sice mizerný, což naznačoval už Simči komentář v cíli, když na mě (nesouc mi pití) volala, jestli se mi něco nestalo :D, ale závod byl „úspěšně" dokončen. Po obhlídce zdí hradu KokoŘím a Mělníka jsme doufali, že zítra zaběhnem určitě líp. Nezaběhli :-). Nedělní middle se mi sice líbil trochu víc, ale ani při něm jsme se nevyvarovali chyb, a tak jsme se vesele či sklesle proháněli mezi šutry a skalními průchody v lesích u Šemanovic opět o něco déle než ostatní soupeři. Čest oddílu v sobotu zachránil snad pouze Šimon, který v H12C s přehledem vyhrál. Velmi dobře běžela i Alena (3. v D55B), Iva (15. v D40B) a Mazi (9. v H40B). V neděli opět výborně zaběhl Šimon a skončil 2., taky Dana W. (5. v D45B), Petr zopakoval 9. místo, a Adélka skončila v D12C mezi silnou konkurencí 10. Pochvalu si zaslouží ještě Marťas v H21C, který v neděli nevzdal, ale dokončil i navzdory špatnému času. Ostatní běželi obdobnou tužku jak já. Ale jelikož nejsme žádná ořezávátka, tak svou tupost přebijeme určitě buď teď na klasice, nebo za týden na družstvech. Ten úspěch prostě jednou musí přijít ;-).