ČPŠ Šárovcova Lhota
Je to tu, přišla válka. Kromě hub v posledních dnech narostly také obavy, že se vyplní staré přísloví hlásající cosi o spojitosti přemíry hub s válkou, a toto staré moudro se o víkendu definitivně naplnilo. V sobotu, dne 13. 9. (tedy přesně 66 let od doby, kdy Česko utrpělo ztrátu Kunhuty – manželky Václava 1.), jsme byli opět zasaženi a hluboce raněni – někteří. Roj divokých sršní provedl svůj nálet nečekaně, bez jakéhokoli varování, a to na Biolitem neozbrojené první úseky. Takový útok nikdo nepředpokládal. Jejich zásah však nebyl (na rozdíl od našeho rychlého zásahu složek IZS, kdy byl nasazen i vrtulník) dobře zorganizovaný, a tak se naštěstí mnohým z nás povedlo uniknout bez zranění. Venďa statečně trosky žlutočerných letounů vytahávala Alče Voborníkové z vlasů, a ještě se jí ve výtečném čase podařilo dokončit misi a vyslat do nepřátelského území posily – mě. Posily odvedly dobrou práci. Ani ostatní první úseky (Martin P., Alda a Adélka) nepodlehly přesile. Ať s bodnutím nebo bez, všichni statečně a rychle doběhli do cíle. Od druhého úseku už probíhala spíše jen partyzánská válka a posléze byly nepřátelské sekyry zakopány, zavládlo příměří. Štafety našeho oddílu běžely výborně, nebo alespoň průměrně, a dokonce se povedlo splnit válečný úkol – v D21 i H21 být oceněn body. V ženském odboji excelentně zaběhla i Verča, takže se náš oddíl mohl radovat z 16. místa. U mužského pluku byli dále do boje nasazeni bratři Krejsové (dvojka a jednička) – dokončili na 26. místě. Prapor MIX doplnili Zlesákovi (5. místo) a divize D14 (+ Maruška a Anička) zatím mate soupeře a předstírá slabost. Protože jde ale o naši tajnou zbraň, armádu budoucnosti, není pochyb o tom, že nasbírá během tréninku (např. v říjnu na základně v Čachnově) další zkušenosti, a bude jistě brzy sklízet obdobné úspěchy na bitevním poli.