MČR na klasice
Protože nikdo nemá chuť, odvahu (nebo spíš čas?:-)) uplynulý víkend popsat, chopím se toho opět já, tentokrát však velmi nerada, neboť nevím, co psát ;-). Poté, co jsme se v sobotu ráno v sedmi lidech úspěšně natetrisovali k Tomíkovi do auta, zamířili jsme plni očekávání směr „Rejvíz“ na MČR na klasice. Před vjezdem na parkoviště jsme autu dopřáli ještě trochu „páry“ (drobně se rozlézající po vršcích Jeseníků) a malou bahenní koupel. Vzápětí ho čekala také drobná dlouhotrvající sprška, ale to už někteří z nás zapojovali své svaly i hlavu, aby splnili první úkol s indicií „najdi si další fábor vedoucí na start“. Pořadatelé v čele s Aljóšou umístili start oba dny v dostatečné vzdálenosti od shromaždiště – asi proto, aby závodníkům umožnili pořádně se rozběhnout a zklidnit:). A bylo to také potřeba. Závod byl nejen hodně mokrý (takže jsme po doběhu vypadali jak vodníci, kteří potřebují kompletně vyždímat), ale také celkem rychlý. Les vyhovoval drsňákům, kteří se nebojí o kotníky a nedbají na nějaký ten škrábanec. V závěrečné části zahýbaly pořadím nepatrně zašité, a hlavně diskutabilně postavené, kontroly. Nejen největší celebritu (slavnou třiatřicítku) – umístěnou v právě vykopané jámě – jsme neviděli hned. Respektive, mnozí z nás ji spatřili až po několikaminutové procházce v jejím okolí, a proto většině z nás výsledky nepřichystaly žádné úžasné překvapení. Kluci se v lese asi rozhodli, že nechtějí v neděli běžet takovou štreku, a s přehledem se dostali do D finále (Honza C). Veteráni běželi tak, aby byli co nejdéle po doběhu napnutí, zda postoupí – rozmístili se kolem postupových čar, a mně s Káťou, ačkoli žádná béčka nejsme, takové označení pro nedělní finále vůbec nevadilo. V neděli šlo hlavně o rychlé nohy a spousta sil k vyběhnutí závěrečné, podlouhlé, asi kilák po cestě vedoucí, z předchozího dne již známé, a nepříjemně nakloněné roviny :). To se výborně povedlo Kátě, která zaběhla excelentně, takže bylo příjemné poslouchat Béďu, který po mém doběhu hlásil, že v kategorii D21B jsou na prvních dvou místech chrastecké závodnice. Já však startovala zhruba v půlce, a tak Kačka nakonec skončila druhá, já čtvrtá. Honza byl v céčkách 18., Vládík 2. a Tom 9. Víc než samotný závod mě ale zaujala okolní příroda s jezírkem – jak vypůjčeným od Finů, vysoce neexaktní diskuse na téma úřady a gastronomie, lázeňská procházka k různorodým pramenům;), a mlok :D.