MTBO aneb chybama se člověk učí
Druhá letošní MTBOčka byla nedaleko (na Stříbrňáku u HK), a tak není divu, že náš oddíl vyslal silnou výpravu. Nejsilnější článek – Luboš – byl v týdnu před závodama tak moc na vrcholu, až nezískal ani nadhled, ani neshodil pryč nervozitu z prvního startu, ale nedobrovolně se shodil dolů k zemi sám, a to až do polohy ležmo, s o poznání ošklivějšími vyhlídkami a se značnými šrámy na těle (duše je snad v pohodě – kdyžtak má plný obchod duší náhradních). Přeju brzké uzdravení. Další silný muž, Martin Chaloupka, se na závody vydal zčásti na kole, takže už před startem měl v nohách desítky kilometrů a v žaludku nejspíš pár piv. Já jakožto slaboučká dívka jsem se nechala dovézt do kempu maminkou, ale ani to mi nepomohlo, a v lese jsem nebyla ani rychlá, ani chytrá. Na shromaždišti se to navzdory mému očekávání nezměnilo. Odpoledne jsem byla v Hradci na lezecké stěně – asi v naději, že si zlepším náladu, nebo budu následovat Luboše a podaří se mi tak vyhnout zítřejšímu závodu, ale to jsem se spletla. Po opuštění stěny klesla níže nejen má fyzička, ale k zemi se odporoučelo i mé sebevědomí. K chytrosti a lepší náladě mi nepomohla ani Simči vodka s džusem při večerní párty. V neděli přifrčel znovu Martin, který se oproti sobotě posunul z 27. místa na 23. z celkem asi 50 čtyřicátníků. Já jsem jela docela dobře až do chvíle, než mi začal padat z kola bráchův mapník (na široká řídítka), který jsem si sama (na svá úzká řídítka) připevnila, a doufala, že vydrží i nedělní závod. Chyba. Ale ne největší. I když se zlomeným palcem, kterým nešlo přehazovat, a s druhou rukou držící mapník, se mi nejelo nejlíp, pořád jsem krom mapníku držela i vedení. Úsměv do objektivu Zuzky Jedličkové mě mírně vyvedl ze soustředění a vzápětí jsem si usmyslela kroužit kolem své kontroly co nejdéle, a snad i splnit přání Kamči Foglarové, ať ji nechám vyhrát. Chyba. Na předsběrku jsem si řekla, že to spravím, a tak jsem se vydala na další cca tříminutovou obhlídku nezmapovaného prostoru. Chyba. Ale protože chybama se člověk učí, do příště si zapamatuju: 1. na odbornou práci maj bejt odborníci (stříbrná páska neudrží všechno), 2. nikdy se nesmát na pořádající fotografy – citlivé jedince psychicky rozhazují těsně před cílem, 3. chyby se nedohání, neboť chyby tě doženou samy – rády se kumulují + i na staré šestadvacítce se dá vyhrávat, ale nesmí se chybovat, protože tak se člověk sice třeba hodně naučí, ale mnohdy není o nic chytřejší a pořád zůstává tím blbcem vzadu…