Shrnutí mých veleúspěchů aneb ať je co číst

20.08.2015 19:34

Po nepříliš vydařeném MČR ve sprintu s plotama, kde jsem si připadala jak taková ta laboratorní myš, která hledá cestu ven z bludiště a je jí při tom měřen čas, po úmorných áčkách s dírou v chodidle a oblastních závodech s nepočetnou konkurencí, jsem se dopravila spravit si chuť na middlové MČR. Ani tam jsem nijak nezazářila, i když účast v B finále by se dala považovat za úspěch. Co naplat, je třeba si na situaci posvítit, abych zjistila, jak se dostat do záře reflektorů. Možná změnit odvětví a kategorii, blesklo mi hlavou, a vydala se na 5days. Na pětidenních MTBO v Plzni jsem se šibalsky usmívala, když jsem skoro každý den na stupních vítězů střídala Martinu Tichovskou nebo Emily Benham. Ok, zpět k běhu. Jak jsme s Káťou nedávno konstatovali, nejvíce se nám daří při štafetách. Na základě tohoto zjištění jsem provedla drobnou analýzu a závěry z tohoto šetření jsem pak hodlala aplikovat na čtyřdenní Advantě. Zamířila jsem bez jakýchkoliv ambic a očekávání do Teplic n/M, a snažila se namluvit si, že o nic nejde a běží po mně ještě třetí úsek. Taktika nevyšla. Marně jsem 20 minut hledala jednu kontrolu, a pak marně dalších 5 jinou, o těch následujících kontrolách ani nemluvím… však to znáte, ty skály jsou všechny stejné a oběhnout je trvá zatraceně dlouho. Je potřeba opět změna. Po vzoru Káti, která právě vyhrála Krkonošský nebeský maraton a je určitě z jiné planety (už se jí ani moc nedaří skrývat své nadpřirozené schopnosti), jsem zvolila hladký běh - z kopce dolů (4,7 km, 800m descent), to je přeci něco na mě. Vydávám se spolu s Chlupem, Mrazákem, Romanem Skalským, Pavlou Schornou a Kamčou do Alp na 3rifugi. Po dvou kilácích seběhu, kdy jsem zdolala přes 500 výškových metrů, přestávám cítit nohy, tváře si připadají jak koktejl v shakeru, a mozek se nemůže uklidnit při představě, že nejsem ještě ani v půlce. Zbývající dva kiláky po silnici se plazím, ale dostávám od země takové kopance, že úpím při každém kroku a chci z té tvrdé trampolíny pryč. Dobíhám na čtvrtém místě, ztrácím vyhrané price money, a připadám si jak totální loser. Čtvrtý den po závodě stále zatínám zuby při přesunu svého těla, a přemýšlím, jestli je běh, potažmo sport, pro mě to správné, a jak jsem mohla naletět tomu chytrolínovi, co vyslovil „sportem ku zdraví“. Podzimní sezóna třeba skrývá milejší překvapení a podělí se zde o své úspěchy i někdo jiný - já třeba začnu míň tlachat a víc trénovat :D