Zatím vše

19.05.2018 13:40

Člověk sám,
zavalen pouze kritikou,
na srdci pověšený trám
za skobu velikou.

Člověk nemůže, člověk se bojí,
psychická kůže, špatně se hojí.

Člověčí duše se smrskává
láska ze tmy jen zamává.

Léky i náplasti padají za ní
slzy přikryté vlastní dlaní.

Slova útěchy za řekou Léthé
hlídané Cháronem, tam dole slétlé...

Slova podpory hluboko v díře,
člověk už stovky chvil vzdálený víře...

Odmítání tmavého kruhu

vystoupit z kruhu
zahnat pryč duhu
když všechno se potácí
a temnota nekácí

drak jde dál světem
kdy bude smeten
oheň ho dusí
má kůži husí

slza jeho kane
co se dále stane
zasypán vším
budu žít, smím?

zadupán, ponořen
trápením umořen
padající křídla
kéž by jednou vzlítla

jde to dál ztuha
nenáviděná duha
vystoupit z kruhu
marně hledat vzpruhu

 

Voda(U)FOn

Na krku červený obojek
kolem tupí snobáci
mám dost všech těch kovbojek
co je to zas za práci?

Kam to má posunout?
Kdo je tu TOP?
Snad hodit si korunou
na tenhle job.

Okna s bulvárem
maká tu někdo?
Se šnečím softwarem
se nesnese kdekdo.

Stejné hlášky, prázdná slova
nudí to tu, a to jsem nová.

uHNIj

Život a smrt jedno je,
celý život se jí blížíme
vše splyne v jediné
srdce rovněž uhnije.

Když letím za svou soustrastí
sledována bolestí
až tma mě plně pohltí
úmrtí mě rozdrtí...

eeGO

zobrazit na GRIDu sloupec GDPR
 
V důležité chvíli
 
kde jste, kde jste?
 
Že se člověk mýlil?
 
Pocit zklamání se vlil.
 
 
Návratnost mých investic
 
konverguje k nule.
 
Je špatné chtít víc?
 
Než tohleto nic?
 
 
Však berte, vždyť já dávám,
 
ego vládne světu,
 
každý hrabe sám.
 
Altruismus? „Smetu…“
 
 
Lásku? Leda k sobě
 
k svým úspěchům a výhrám.
 
Proč v téhleté době
 
jsou ideály v mdlobě, v hrobě?
 
Že ideálům chabě, slabě,
 
mě nutí žít ve zlobě.
 
 
Já, já, me a ich
 
to narcismus volá.
 
Honem, chce to zdvih,
 
pánbůh jenom vzdych,
 
můj člověk sebou švih.
 
 
Však na pocitech mých
 
komu záleží.
 
Tys jedna ze svých pých,
 
chceš svůj vlastní smích,
 
milovat se není hřích...
 
 
-------
 
 
Sama v Praze
 
v srdci saze
 
podrazy a špína
 
štěstěna je líná.
 
Dobýt svět
 
kde je ZPĚT?
 
 
Nabít srdce
 
nebýt zdrcen
 
respekt ztracen
 
čas nevracen.
 
 
Tolerance ve tmě
 
v bedně letmě
 
nevidím nic
 
černé z plic.
 
 
Teču, kapu
 
dechem lapu,
 
chlapů v trapu
 
i tam tápu
 
ve světě těch darmošlapů
 
svou morálku nepošlapu.
 
 
Ladem přijdu
 
zabít bídu
 
strupy všity
 
pryč s pocity.
 
 
Všude shit
 
jak tu žít?
 
 
 
------
 
Já dost znám
 
Já dost vím
 
Vše co chci se naučím
 
 
--------
 
 
TMA
 
Žiju ve tmě
 
Ty jsi ta tma
 
ta tma mě obklopující
 
a nemůžu se zbavit její přítomnosti
 
je to jako ztrácet tě každou vteřinu
 
rozchod znova a znova
 
vidět tě s někým jiným
 
mě bolí víc než slova
 
 
-------
 
 
ZALITÁ
 
Zalitá nejtemnější tmou
 
Zalitá nejhlubším oceánem
 
Že lítá stesk mnou
 
Že lítá každým ránem
 
Zamítá má mysl slyšet
 
Zavítá dívka, šafránem…
 
Zmítá se lítost, jen nahlížet
 
Zmírá ve verši dopsaném.
 
Že nestárnem? 
 
 
 
Láska je mocná
 
a já jsem její otrok
 
jsem vyprahlá
 
chybí doteky
 
plním se, plním se
 
smutkem, slzama svýma
 
naplňuji se tebou

V důležité chvíli
kde jste, kde jste?
Že se člověk mýlil?
Pocit zklamání se vlil.


Návratnost mých investic
konverguje k nule.
Je špatné chtít víc?
Než tohleto nic?


Však berte, vždyť já dávám,
ego vládne světu,
každý hrabe sám.
Altruismus? „Smetu…“


Lásku? Leda k sobě
k svým úspěchům a výhrám.
Proč v téhleté době
jsou ideály v mdlobě, v hrobě?

 

Že ideálům chabě, slabě,
mě nutí žít ve zlobě.

Já, já, me a ich
to narcismus volá.
Honem, chce to zdvih,
pánbůh jenom vzdych,
můj člověk sebou švih.

 

Však na pocitech mých
komu záleží.
Tys jedna ze svých pých,
chceš svůj vlastní smích,
milovat se není hřích...


-------

Pain, suffering, hard to live;
sickness, badness, jump from cliff...

-----------

Dům od víly - Důvod víry
 

Bůh stojí vedle mě a vede mě za ruku,
Bůh stojí pode mnou a podpírá mě,
Bůh stojí za mnou a přikrývá záda,
Bůh stojí nade mnou a tahá mě nahoru,
Bůh stojí přede mnou a usmívá se...

------------


reSTART

Sama v Praze
v srdci saze
podrazy a špína
štěstěna je líná.


Dobýt svět
kde je ZPĚT?
Nabít srdce
nebýt zdrcen
respekt ztracen
čas nevracen.


Tolerance ve tmě
v bedně letmě
nevidím nic
černé z plic.


Teču, kapu
dechem lapu,
chlapů v trapu
i tam tápu
ve světě těch darmošlapů
svou morálku nepošlapu.

 

Ladem přijdu
zabít bídu
strupy všity
pryč s pocity.
Všude shit
jak tu žít?

 

------

Já dost znám
Já dost vím
Vše co chci se naučím

--------


TMA

Žiju ve tmě
Ty jsi ta tma
ta tma mě obklopující
a nemůžu se zbavit její přítomnosti
je to jako ztrácet tě každou vteřinu
rozchod znova a znova
vidět tě s někým jiným

mě bolí víc než slova

-------


ZALITÁ

Zalitá nejtemnější tmou
Zalitá nejhlubším oceánem
Že lítá stesk mnou
Že lítá každým ránem
Zamítá má mysl slyšet
Zavítá dívka, šafránem…

Zmítá se lítost, jen nahlížet

Zmírá ve verši dopsaném.

Že nestárnem?

 

Láska je mocná
a já jsem její otrok
jsem vyprahlá
chybí doteky
plním se, plním se
smutkem, slzama svýma
naplňuji se tebou

 

VRRR..šič

Padá suť
Jen moc nesuď suď suď
Chci byt
Chci být být bít
Skrz kleč
Jen kleč kleč kleč
Dál choď
přestože nemáš choť choť choť


LAF

Jsem radar emocí
jen loutka visící.
Ob řeka na kraji mě
obtéká náš svět
potápí se sama
však plave vodní květ
mezi tvýma krama.
A ty jsi vně
ou, svině.
Žiješ uvnitř mě?
Čeříš moji hladinu
omámená po vínu.
Nechci si s tebou hrát
v myšlenkách nesčetněkrát.
Pospěš, vypal, pryč!!!!!
Ještě více křič
všechno honem znič.
Řvi si dál a dál
avšak opodál.
Tmavý bagr ve skalách
sílu si dej do hlavy
konec, dost tvé potravy
skončí v mojich útrobách.
Kapeš, tečeš přímo do mě
strkáš si sem čip
ve tvym starym zpustlym domě
by ti bylo líp.


Alkoholická elegie

Vystřízlivět ze smutku,
zbavit se té kocoviny
hlubokého zármutku,
nešťastné to lihoviny.
Melancholický to kvas,
snad vlévá se do žil zas.
Další, další..promile,
ať jsi, dítě, opilé... !
..Smuteční to opojení!!!
- život slzu neuroní...


7.9.2009

Voda se valí
do dvou studen
a srdce bolí
týden co týden.
A život trpí
už celé roky
smutek dál zlobí
jsou bolavé kroky...
Kamenný obličej
je celý od slz
problémy hraničej
člověče, couvls?
Bojíš se problémů?
Bojíš se starostí?
životu samému
smutek jen pohostí


Neupřímná slova..? Kamarád??

To že tu jsi
je jenom pouhá fáma.
Ne, tak povídej
...jak je to tedy s náma?

Prý že nejsem sama..
jsi snad někde tady?
Promiň..ale já už nedám..
na ty všechny rady.

Vše to jsou jen řeči...
vzdálené od světa
k vyřknutému slovu
připojí se věta.

Věty, které sice
obsahují: mám tě rád,
a třeba ještě přání:
Íju, už se začni smát...

Ale neměnící skutečnost..
že tu jsem furt - sama!
A ty? Jsi stále daleko...
Jen osobnost.. známá..

Tak proč já nemám přátelé?
Proč tu nikdo není?
Komu teda říct...,
když pociťuju chvění.

S kým jen můžu mluvit..
o tom, jak se mám..?
A tak proto nejčastějc..
se sebe sama ptám...

Každý dá jen radu,
ok, skvělý.. dobrý, díky...
Přec jak jenom vidíte...
to ostří života mé dýky..?

Kdo nezažil nepochopí,
co člověk asi pociťuje,
a rady, které nefungují,
raděj z hlavy vygumuje...

Jsem vděčná za tu podporu...
za to všechno děkuji a moc!
Přesto někdy trochu víc,
já.. potřebuju.. pomoct!

Trávit s někým čas
ne moc, stačí trochu
slyšet kamaráda slova
...rezonanci ve svém uchu.

Vím, že času není mnoho
zkrátka slovem vůbec nazbyt.
..hlavně taky téměř nikdo,
kdo ochoten ho se mnou trávit...

Co jen hoďka znamená...
v našich krátkých životech
Někdy se hold plácáme
pak vrávoráme..v rozchodech..


Mokrá beznaděj

Kolem mě je všude chlad
...uvnitř chladu tíseň
...zaplavuje duši mou
ohavná to plíseň.

A co cítí bytost ta,
jenž po vzduchu lapá?
Ta tonoucí pláče snad?
Je úplně slepá?

Což jen nevidí ten břeh?
Vždyť je skor na suchu!
Proč se jenom nesměje
od ucha až k uchu?

Což jen nevidí ten břeh
ne dál než půl metru?
kam jen tedy dál ten spěch
- přímo proti větru!?

Proč se stále potápí?
Plave jinam, věru...
I když cítí bezpráví,
Kam plave v tomhle směru?

I když cítí samotu,
co ta holka dělá?
A, sobotu co sobotu
chce změnit se celá...


Rotation

Život se točí kolem nás
život se točí kolem našich přátel
a já se ptám zas a zas
proč zrovna já jsem jen kráter...
Život je v nás...
a já mám strach, mám obavy
že můj života kaz...
snad slabá duše se ho nezbaví.


Прага

Praha je džungle,
plná šelem, hadů...
Praha je džungle,
skrývá krásy i nebezpečí.
Praha je džungle,
se spoustou možností i příležitostí.
Džungle? Dává i bere..
Džungle je boj,
ve kterém vyhrává síla, odvaha
a lest...


Dárek

Vánoce jsou zase tady
klišé, které netěžko jde psát,
a já si vůbec nevím rady,
jaký dárek Janďe dát.
A tak trochu trapnosti tu je,
že nepředvídala jsem ten dar,
jenž na mé tváři způsobuje,
proud stékajících kapek pár.
Netuším co říci ještě...
Jak poděkovat najednou?
A to, především a zvláště
za chvíle, které pominou:( ...


Pohřeb

Hodní lidé milovaní
ze světa mizí
a my se propadáme
dírou ve světě
černým tunelem sami
letíme minulostí
…k budoucnosti?
Občas zavření v rakvi
si připadáme
a vedle sebe
koho máme?
On nám chybí všude
jen vzpomínka zbude
navždycky...


Nevíra

Proč člověk nevěří,
že mi je špatně,
mé city rozvíří,
a já vidím černě.

Proč cítím se shozená
cítím se jako nic
já nechci být nemocná!
jak to jen říct?

Proč mi nerozumí?
Proč mě nechápe?
Proč nemá povědomí?
Že není mi nejlépe!

Vždyť já nic nechci!
Vždyť já nic nehraji!
vždyť chtěla bych moci
dýchat zas volněji!

To jen ta samota
trápí mě trochu
a dál já zas prosím
nenech mě ve štychu!

Proč jenom nepřijde?
A neřekne podporu?
Proč je furt kdovíkde?
proč zavírá závoru?

Proč nepřijde za mnou?
A nezazní: dobrý?
proč neřekne rovnou?
Překážíš, sorry...

Mám pocit zpochybnění
mám pocit nevíry.
Proč dál jen ztrácím
smysl slov, veškerých.

Proč si jen ze mě
dělá legraci
já nejsem malá,
hračka bavící..

Nechoď pryč,
jsi má potřeba...
a tohle jen,
je má modlitba.

Jen má přání,
sepsaná divně
prosím a promiň,
potřebuju tě, hlavně!


Pro mého Boha

Děkuji Ti, že tu jsi
já teď říct Ti jenom chci,
že znám Tě, je paráda
Bože, mám Tě ráda...
Bože, moc Tě miluji,
nestačí říct děkuji.
Můj Bože jsi veliký
tak zůstane to na věky...
Já přeju si, buď šťastný,
..Tys stvořil svět krásný
Ať dělají Ti lidé radost,
ať váží si Tě více než dost,
ať veselejší jsi než já,
a poklonu Ti každý dá...
Já klekám si na kolena
..ani to nic neznamená
a nevyjádří, co chci říct
...mám Tě ráda mnohem víc...

Anxiety

Já potřebuji objetí
já vůbec nemám ponětí
co slovo láska je
to všechno jde kolem mě..

Ráďa

To Rádi "podívej"
krásné slovo jest
je prostě nej
...je vážně the best!

Tak ráda ho slyším
tak skvěle se poslouchá
když dojde k mým uším
a srdce pofouká

To Rádi "Íjuško"
tak hezky zní
potěší srdce
na spoustu dní...

Když nese se prostorem,
když mě obejme
stává se hned darem
co smůlu sejme...

To Rádi "uvidíš"
zahřeje duši,
že bát se nemusí
Íjuška tuší...

To Rádi "Ivajs"
snad chtělo by patent
vyvolá úsměv
v každičký moment.

A tak já poslouchám
Rádi slova, hlas
..on drží mě za ruku
to krásný je čas...

HELP

Jsem zase ztracená
proč je to tak
nedělám ramena
asi měla bych však

Jsem snad mravenec
mezi slonama...
Jsem jen sama
mezi pražskýma klonama...

Jsem snad javor
a oni topoly
baví se na úkor..
já...nesnesu cokoli..

A můj malý vor
se stále potápí
má hodně velký ponor
proč to bezpráví?

Moje milá Radu
buď stále se mnou tady
ať život plyne v klidu
...já si nevím rady..

Moje milá Radu
já mám díru v lodi
můj život má vadu
je snad celý šedý...

Moje milá Radu
hlava se mi klátí
má obrana hradu
čím díl víc se bortí.

Ráďo moje, Frede
já vás mám moc ráda
...pozoruji nebe
a hvězda..náhle padá...

Proč je vše jinak?

Proč tu zášť já cítím?
Vždyť nestalo se nic.
Nejsi nikým jiným..
proč nemám ráda víc?

Nic neřekly jsme špatného,
vše je stejné stále,
a tak já se ptám:
proč nemám ráda dále?

Co stalo se, že na tebe
nedívám se s láskou?
Proč netěším se na OB,
proč zakrývám to..maskou..?

Bleško..Leni, vrať se zpátky,
ať je zas vše okey,
a nejsou v mojem srdci zmatky,
ať není v něm hokej..

contemplation

Mám ráda lidi,
mám ráda svět,
i když se mi v něm špatně žije..
Nevím, jestli se hodí
psát vůbec tolik vět,
mé pocity text neodkryje..

OB vysočina

Jedeme na OB
až někam k Třešti
já-zašitá v sobě
v tajemném plášti
a pod tím pláštěm
docela žal
vše zase znova..
...noch einmal.
Zas sedím sama
uprostřed všech
divné to kóma
zrychlený dech
tak myslím na slova
- na slova Rádi,
dívám se z okna,
jak stromy pádí
běží pryč ode mě
jak všechno, všichni
Íjuško, ze země
už se, please, zvedni...

Šero

I.......když není vždycky prima
j.....e špatné žít představama,
u.............tíká nám skutečnost,
š..........těstí je jen pouhý host,
k......amarád náš v blouznění,
a............ my? Stále zasnění...

Splín

Zavřená v kleci...
výstavní exponát
já chci ven, přeci!
tak...měj mě rád.

Jsem jen křoví,
které nekvete
...stále co bolí
radost se zamete...

Jsem jenom soška
...kamenná roky
a náhle tužka
padá mi z ruky..

Dlouhá trať

Je sobota, přichází závod,
však já...cítím se marod.
Ještě se necítím dobře,
ale může být i hůře.

Přemlouvám Kačku,
aby místo mě běžela
aj, to je na dračku
nechce - potvora :)

Však konec legrace
hromadný start
já nemám ambice
že přijdu „bald“.

Šestnáct kilometrů
je přeci jen dost
bojím se...v nitru
...nemám radost.

Přichází první kontrola
držím se ostatních
tak zatím pohoda
však žádný smích.

Už jsem snad v půlce
zmáhá mě únava
to je zas akce
ale...hezká je.. Morava.

Už tolik neběžím
spíš jdu jen pěšky
však dál se snažím,
dál vedle Blešky..

Pořád mi pomáhá
pořád podporuje
sic mě to namáhá
jdu - co zdraví dovoluje..

Po chvíli nemůžu,
je to fakt dálka
zas držku hážu...
aj, to je pálka..

Jen tiše děkuji,
že Léňa tu je,
jsem mnohem raději
že jsme tu dvě.

Nemyslím na mapu
nesoustředím se
jdu skoro poslepu
snad skoro..deprese...

Musím Blešku štvát
musí jí to vadit
však nic naplat
nemůže se mě zbavit..

Pořád držím se,
stále běžím s ní
po celé trase..
skrz věrve, trní..

Ráda bych šla jinam,
ale nejde to, nemohu
skoro už usínám--
únava při běhu.

Vážně moc děkuji,
že je tu Bleška,
snažím se běžet rychleji,
...však, je to fuška

Špatně se mi dýchá,
rozum zpomaluje
břicho-to je mrcha
...přichází agonie...

Už je to kousek,
no tak, běž, Íju!
..říká můj hlásek,
jé, občerstvovačka - piju..

Poslední tři kontroly
to je vážně fajn
v lese už jen mrtvoly,
kde cíl? Nemám šajn..

Hle, Léňa zas tady,
říká mi kam dále
já si nevím rady
ani ve finále...

Sběrka, doběh!
Pohled nejlepší..
teď už nemám naspěch,
cíl vždy potěší...

???

Tak proč zase splín
už nechci žádný rým
v srdci pořád prázdno
jenom smutné pásmo,
které se táhne dále v čase
prostě jenom zas a zase
smutný dny dál plynou
už neznám báseň jinou
samota mě trápí
jsem pod černou kápí
pod kterou jsem schovaná
na rukou pouta kovaná
snad nikoho nezajímám
jen se neviditelně dívám
na svět kolem mě
však vypadá podivně
...on je celý ve tmě
Bože, poraď mně..

Lyže

Já nevím na co mám myslet
kéž by to bylo naposled,
co uvnitř mě je tíseň...
kolem...snad jen plíseň
zkrátka nic pozitivního
nic fér, nic rovnýho...
pocit špatný, chuť jen hořká
ačkoliv je tady Dvořka
...však mně nepřijde to divný
OK, tak je trošku slavný,
jinak stejný jako my
s mnoha chybami.

Ples

Je ples
senioři tancují
ve mně pokácený les,
v němž červotoči hodují
cosi v mých ústech
mě stále bolí
snad je to steh,
který se drolí.
Jsem nějak sama,
jen Barča mě zná
chci být radši doma
tak zatím pá...


ŠE(redná) - BÁSEŇ

Báseň o Míše
těžko se píše
tak sedím tiše
a přemýšlím plaše.
Ptám se své duše
jak tvořit verše
bez trapných klišé.

Tak...jednoduše
neb život kluše
hej, nepiš suše!
..liš se od Bushe!

Mám v srdci souše
kde tlukot zní hluše
jen černé depeše
a tmavé skrýše...
...ze smutku říše
kde zpívá stará olše
samé smutné marše
však rána z kuše
ta..nebyla vaše
piju z děravé číše
zavřená uvnitř chýše
na zádech přetěžká nůše
a hle..vtipná kaše:)...

Snad měla bych spíše
dívat se výše
nasadit galoše
a teplé kamaše
vzhůru na Krkonoše!
...Navštívit abatyšé
mizí problémy naše
...vždyť začíná mše
a to je vše...

Mlha

Už nechci žít
ve virtuálním světě
esemesek a mejlů
Pouze blížit
se realitě
a řítit se dolů

Přála bych si
moct s kým kam jít
a smát se
povídat cosi
při tom pít
..však je to pasé..:(

nemám a nejspíš nebudu
mít kamarády
jako každý má
všechno, všichni v čudu
nic není doopravdy
tak zatím pá...


Janďa

Často, když jsem sad
myslím si, že nemám nazbyt
špatné myšlenky mám hned
však...nikdy se nechci zabít.

Teď už vím, že nemám důvod
smutná být a plakat sama...
a...zavrhovat život...
vždyť je tady přece Jana!

Šťastná bych měla být
mám tak skvělou kamarádku
...nenechám si ji vzít
vše bude časem v pořádku..

Je tak skvělá, empatická,
snad jako nikdo jiný
a že si oblíbila mě
je...až skoro divný:)

Má pořád tolik energie
její slova zahřejou
upřímnost do očí až bije
já jsem happy najednou

Pokaždé si najde čas
a vždycky mě podpoří
zpěvačka-má skvělý hlas
...člověk s ní rád zapaří:)

Prostě je moc bezva,
jsem ráda, že tu je
...a Íja chce už jen vzkázat
že za všechno děkuje...


nedostatečně

Šťastnou báseň pro Janďu
bych já měla napsat
no tak Íju:), kupředu!
nechce se ti jásat..?

pro Janďu, piš happy
no tak, do toho!
Když..není to hloupý?
..neumím mnoho..

nenacházím slova
a psát vůbec nevím jak
no prostě... Iva
je jen hloupej maniak

neumím tvořit verše
a psát, když chci
používám klišé,
styl alarmující..

..Pro tebe Jani..,
.. jindy ňákou báseň
napíšu normální
...teď cítím trochu tíseň....
tak kašlu teď na ní..


tsoblb

Já mám ráda
však mě nikdo
je to bída..
..to je krédo..

to je asi celý problém
proč trápím se dál
všichni chodí jenom kolem
já jsem opodál

a je to pořád stejný
je to dokola
vše jen bájný
smutná docela

znám odmítání
falešnou hru, podraz
krize absolutní
čekám na náraz

jak věřit mám lidem
jak věřit sobě?
proč špatná jsem?
proč já právě..?

co mám změnit?
co špatně dělám?
snad radši nebásnit..
cítím jenom klam..

a všichni mě opustí
nemám s kým mluvit
necítím radosti
jak to spravit?

moc špatná musím být
jinak by tu někdo byl
měl trochu času nazbyt..
trochu mě pochopil..

všichni jsou teď šťastný
já moc ne
je mi to jasný
však je to bolestné..

nevím kam dál
nevím jak
kolem randál
a divnej tlak

bolí mě trochu ruka
na OB spadla jsem..
srdce puká
bude to ok časem.

bolí loket, dlaň
tyhle rány zhojí se
však tvrdou platím daň
za mou lásku bez komprese

že mám ráda tolik
..zase stojím tiše vzadu.
..sklidím falše balík
od mých kamarádů

já už Bože nemohu
co mám prosím dělat?
chci vidět modrou oblohu
chci vidět tady soulad..


Život

I když pláču
je svět krásný
i když umřu
bude leckdo šťastný
Co jsem já? A co je svět..
jak ho lze nenávidět?


Lidé

Lidé v dnešní době
věnují se sobě,
o druhých nevědí nic
co říct k tomu víc?

Málokdo někomu pomůže
přeskákat hluboké kaluže..
Jsem ráda, když vidím rodinu
...a kluka s holkou ve stínu

Jsem ráda, když vidím lásku
...pak nekladu si otázku:
Jsou lidé, kterým na druhých záleží?
po chvíli.. oči se zamlží

Věřím v kamarády a přátele
a i když se život někdy semele
i já potkávám hodné lidi,
kteří...hodně..mají rádi.

A mě u srdce zahřeje,
že láska nezmizela
že společnost spěje
k míru...docela...


Okultní svět

Znát můj okultní svět
je pro vás zakázaný
avšak tato báseň
možná leccos změní.

Občas se ocitneš v jiném světě,
když někdo chce tě, když miluje tě
a nebo štěstí nepřeje ti,
když slzy stékaj, přestaneš se smáti.

Přála bych každýmu ten první případ
není dobrý, když začne něco skřípat
je těžký najít východ ze smutku
trápíš se, vše je na budku.

Pak v jiným světě se ocitáš,
sníš, modlíš se, nedýcháš
nedýcháš a zamykáš se v sobě
bojíš se, že skončíš v hrobě.

Po chvíli ti dveře láska otvírá
k šťastnému životu tě vyzývá.
Přijmeš její nabídku?
Nebo je strach stále nablízku?
Odejdi z špatného světa
po smutku bude veta!

Znám dobře všechny tyto chvíle
nedívám se skrz růžové brýle
poslední dobou jsem spíš pesimista
nechápete...asi...dozajista
(...)
(...)
Někdy se však nedaří
a člověk rád "nepaří"
není mu vůbec krásně
já píšu smutné básně:
(...)
Dál pokračovat nebudu
ať domyslí si každý sám
nechci dělat ostudu
hodně štěstí přeju vám.

Tak končí tato tajná zpráva
ze zakázaných světů
že nedaří se, to se stává
však štěstí je to, že jsme tu


PARAZIT

Jak parazit si připadám,
kterého se všichni zbavují..
každý před ním utíká..
všichni před ním varují..

a on..parazit
sám ve světě..
začne ho mrazit
pláče krutě--

A co bude dál..?
Kdo ho zahubí?
Že by se bál?
Svět je naruby..


@-->-

Netěším se na prázdniny
které jsou teď přede mnou
jak strávit dlouhé ty hodiny
ptám se teďka najednou..?


_.-._

Co Kamča asi poslouchá,
co běží hlavou Janě?
Můj rozum se porouchá
srdce bije pro ně..

Žádné slovo, žádný pohled
to způsobuje rozpaky
stačilo by několik vět
už pryč s těmi roubíky..

Začíná mi nebejt prima
venku je dost velká zima
proč ani pohled jediný
nepatří mým očím,
Kamčo...vím...učení
Já se takhle zničím


už nemůžu dál
v srdci mém je kámen
kdo by o mě stál?
Nikdo, já vím, ámen...

Kde je jen můj princ,
kde jsou kamarádi?
Na duši je šlinc
lidé mě nemaj rádi...

->

Jsou to oni
kdo v nesnázích mi pomůže
v mojí hlavě zvoní
nikdo nic nezmůže


-!-!-!-

Kamča...to ahoj tvrdě znělo
moje srdce několikrát jenom smutně zaúpělo


/"/

Na xxx myslím
je ode mě metr
v duši mé je splín
asi pošlu letter

mám divný pocit
je mi daleko
a v mých myšlenkách
drsné baroko


???

Cesta do Litvínova
zvolna ubíhá
a je to tu znova
svět se mi míhá

a najednou se bojím
sama si připadám
rány si hojím
však do tmy upadám

na rány
co v mém srdci jsou
sedají jen vrány
jedna za druhou

a pavoučí nohy
se tam prochází
nebudu psát slohy
co ve mně se nachází

ta bolest, ta neuvěřitelná bolest
a samota
já..chci někam zalézt
pryč...z života


Jsou tu sice zpěvačky,
které mám moc ráda
za týden mám přímačky
vše se ve mně hádá.

Holky, i když tady jsou
jsou mi vzdálený
kdo zachrání duši mou,
svět je šílený...


?

přišla domů, plakala
snad proto, že její potenciál nebyl využit
snad úplně selhala
však neměla vůbec nazbyt--


...

Můj přítel je samota
kdo mě z toho vymotá?


TOVIŽ

v mém srdci
prolezlém pavučinou
tolik děr nacházím
snad bude to lepší jednou
však..nikomu nescházím
a ten pavouk mě stále
víc požírá
já..možná mám namále
než zblázním se docela
cítím jeho nohy na mém
srdci, snad nepřeje mi
štěstí, má tam svůj harém
a v něm jen smutné věci


Pavouk

Přestože teplo je na obloze
já chvěju se zimou
nezvládám žít,
mně ruce se klepou..

i když hodné lidi znám
a chutnám vlídná slova
přesto - jak kdybych nežila
...už nechci, znova...

Kam se jen dát
kde vidět radost?
Jak se mám smát?
malá má znalost

Černá tuš mi kape na hlavu
svět se točí...svět se zmenšuje
je bezvětří...však
temno v mé duši smutek maluje

moje srdce, zamčené v truhle
ptáci se plazí, já padám
uvidím něčí ruku
ucítím něčí hlas?
koloběh života máme tu zas...

.

Někdy mám pocit, že jsem tu navíc
...že můj život nestojí za nic
a trápím se pořád stejně..
aspoň trochu štěstí dej mně..

jak to říct

Kde jsi Štěpánku,
kde jsi beze mě?
Chci hezkou vzpomínku,
dívat se na tebe

Moc mi scházíš
já tě potřebuju
..slyšet to sousloví
já tě miluju

Tak kde je ten chlapec
kde je ten hoch?
Gibt es nicht?
Aber doch!

Věřím, věřím přec
ve svého prince
šťastný konec
nepřišel zatím sice

však já doufám dál
a věřím pevně
že můj krásný král
jednou obejme mě..


t

Tenhle trn,
co vryl se mi do srdce
jsem již nečekala.. nikdy více
snad je to pořád dokola
život, to je potvora
Ruplo jedno lano,
..snad mě neuneslo
další smutné ráno
mi do života vlezlo
a srdce se chvěje v těle
vůbec to nevypadá skvěle
to lano bylo fiktivní
a já mu věřila
Íju, prosím, neblbni
tohles Pájo neměla

s

Dnes jsem přišla o člověka,
kterému jsem věnovala,
poslední 3 roky života
připadám si jak zbita..

jak kdyby mě pohřbilo slunce,
kulka přítele prolétla skrz srdce
měla jsem ráda přece
přátelství odplouvá po řece

to ne já, kdo rozbořil tu hráz
z které řeka slz mých
zbarvena krví mou
začala vytékat

ta bolest, neuvěřitelná bolest,
která se dere z rány,
snad již nikdy nebude zcela zhojena..


r

Íju, to se stává
však yyy tě má ráda
aspoň v to doufám,
jinak si zoufám

Íju, to tak občas je,
že jiný se raduje
jednou budeš taky
a možná i roky..


abs

Moje básně přátelství
už začínaj nudit
však zbavují mě zoufalství
nemůžou mě zradit..


q

Není přeci normální
v osmnácti nemít kluka
v situaci debilní
na srdce nikdo nezaťuká..

Už nebaví mě snít
na lásku si hrát
Íju, to chce klid ..
i když tě nemá rád

V čem se liším
od ostatních holek?
Já vidím, slyším..
žádný hoch nepoklek

Kdo mě by chtěl
a měl mě rád
a líbat směl
i mnohokrát..


p

Skrývám slzy pod tmavé brýle
nemám ráda tyhle chvíle


o

Z očí se valí slzy
snad bude lépe brzy
Mája...jak kdybych nebyla
Ne.. žádná "Idyla"
Ale to nic, to nevadí
Však...co dělat? Kdo poradí?
Jen smutek mě teď objímá
kdo o mě se zajímá?..
Srdce bolí, pláče stále..
A co teď? Co bude dále?
Konec básně, to už stačí..
Proč svět se na mě tolik mračí?
Nemám tucha, ponětí
kolem divné napětí..
Snad bude to zas oki
už dávám tužku z ruky
tak pěkně se mějte
a víc než já se smějte


n

Vstávat se bude
tajemný blude!:)


m

Je mi strašná zima
a dostanu za pět
tohle není prima
co je tohle za svět?


l

Touláš se ulicí
srdce máš hořící
běž si dát panáka
ach, to mě neláká
co tady chceš?
kam vlastně jdeš?
no tak si běž!
Ulicí se sama touláš
no tak..v co doufáš?
Děti kolem tebe
ty vidíš modré nebe
díváš se směrem ke Kočímu
v jakym to proboha jsem týmu?
ze srdce mi padá kláda
neříkej, že mě máš ráda
Nikde po mně žádná sháňka
nemyslím na tě, na Nikánka
dvě stíhačky nad hlavou
mám hlavu bolavou
dál se plahočím sama
nepodobná mi je dáma
tak koukněte se na tu krávu
tamhle kluci hulej trávu
kape mi lehce na hlavu
chtělo by to opravu
vlastně ani tolik ne
osudem to nepohne
někdo mi dluží omluvu
jak zahnat moji únavu?
Pláčem asi ne
jdi pryč ty smutný dne
přeju si štěstí hned
však studí mě jak led
vzpomínky na to, co bylo
a taky co z toho zbylo


k

Náš starý dobrý Jára
jenom trochu hárá
Nejlepší je Karel
vypije Plzně barel
k tomu ještě Beny
zas mu tečou sliny..

Vedle mě je Míra
který blbě zírá
který čte, co nemá
pořád něco koumá.
Míra to je borec
A to je vše - konec


j

Proč se chovám tak hrozně
jako idiot
musím přečíst knihu
Otec Goriot:(

Půjčit si Komenského Všenápravu
no, a teď ještě posekat trávu
aspoň se mi to sem schickne
a nový rým z toho vznikne


i

Nemám hlavu na básně
a cítím se děsně
v té samotě a beznaději
nebudu psát raději


ch

Uznání a přátelství
to je někde v tahu
kéž by někdo ocenil
aspoň moji snahu..


h

Kde pomoc hledat mám
kde najít objetí
na to se vás jen ptám
já přeci nemám ponětí!

Zas jdu jen tiše nocí
a ve tmě já vidím cosi
minulost se mi vrací
a zjevuje se kdosi

ten kluk v černém kabátu
mi byl víc než jen znám
myslí však nejspíš na Káťu
mně zanechal jen šrám
a smutnou vzpomínku
na temnou minulost
jsem vinna trošinku
a mám už toho dost
špatné vzpomínky mě tíží
a táhnou ke dnu
smutek se ke mně plíží
jak já se asi zvednu
však osudu se nevyhnu
to já dobře vím
pro něj však nezahynu
tak slitování s ním..


g

Co na tom záleží
co na tom sejde
co v srdci mě leží
vždyť mi nic nejde

a ještě tvořím
přihlouplé rýmy
najít klíč ke dveřím
opustit splíny

nemyslím na nic
vše mi je jedno
kde se vzal ten pocit
vše je na .....

a v očích smutek
kde najít podporu
sen zase utek'
děj jako v hororu


f

Zase jsem nohama na zemi
a najednou zdá se mi,
že už mě nemáš rád,
že mě zas stihne pád

Hlavu mám plnou myšlenek,
však není to vidět navenek
a srdce plné pocitů
ó velký dobrý Manitou


vjéťa

Oči jak ostříž
vlasy jak víla
ach, to je potíž,
kde je ta síla


e

Někdy si tak trochu "zabásním"
když je čas
stačí přidat slovo a máš rým
pak zkusím to zas.


d

Ach jo, můj Bože
jak tu žít?
Život je růže,
je těžký být.


c

Už mě to tu nebaví
co však s tím mám dělat
po české písni hladoví
co k tomu mám dodat..


b

Nač vlastně já se ptám
proč srdce bolí
někdo jde sem a tam
projde svět celý


a

Venku padá bílý sníh
a já přečtu hodně knih
Tolkiena, Rowlingovou,
pak si koupím knihu novou
a zalezu do peřin
a nesložím už žádný rým
Takhle končí tato báseň,
možná, kdo ví, jsem snad blázen...


1

Já tu sedím nad chemií
při tom myslím na tebe
zastižená euforií
tudy cesta nevede
Bolí mě jen hlava
nic se nechci učit
zabrat mi to dává
chce mě to snad zníčit
Přemýšlím nad ničím
a ruka mi klesá
když strach se smutkem sloučím
ach ne..toť děs a hrůza
Nemám myslet chmurně
co mi však jen zbývá
nuda jako v Brně
hle, kdo to tu zas zpívá?


2 Už zase jdu psát verše
a jsem zase na dně
koukám se do výše
nevím co je ve mně
Vždycky když jsem smutná
nebo mi je něco líto
nejsem nikde platná
nemám nikde žádný místo
Chce se mi jen plakat
nejím, nespím teď
Musím si však zvykat
přede mnou je zeď
Dneska se mi špatně tvoří
jenom pouhý rým
nikdo se mnou nehovoří
Nikdo?..Ty?..já vím..
Zas se budu trápit
ale to přec nevadí
v slzách se budu topit
nikdo mi neporadí
To je konec
nechci žít
je to moje věc
nebude líp
Tak proč zase
sebevražedný sklony
kdo tohleto snese
bylo líp i vloni..
Hlava se mi motá
potřebuji pomoci
hlavou mi zní suita
a italské capricci
Jenže tu nikdo není
kdo by mě pochopil
všichni mě spíš vinní
proč se člověk zrodil?


3

Zas tvářím se tajemně
a o štěstí jen zdá se mně
co všechno mě tak napadne
jak tohle všechno dopadne?
Proč nevím kam dál jít
a co se bude dít?


4

Zas jen sama přemýšlím
společnost je jinde
a v hlavě mám jenom dým
chemie mi nejde


5

Jsem největší zbabělec na světě
bojím se jen sama sebe
svého chování a schopností
možná i trochu radostí
Kde hledat oporu?
kde hledat víru?
Je to jak v Mordoru..
v hlavě mám díru..


6

Básně jsou jen prázdné rýmy
o ničem a furt to stejné
nebavím se vůbec s lidmi
že jsem sama..to je zřejmé


7

dívám se mlčky do tmy
v hlavě mi běhají rytmy
trochu smutno je mi
jsem nejsmutnější mezi všemi


8

obloha je šedá
moje srdce temné
štěstí mě nečeká
to není asi pro mne...


9

jsem tu sama samotná
kdo se s tímhle vyrovná?
snad já..měla bych
das denke ich


10

Proč se chovám jako debil
lepší, kdyby člověk nebyl
Chmurná rána, večery
všechny sny už zmizely
Bez přátel a bez všeho
zřejmě nemám nikoho
kdo by mi něco řek'
mám se hůř než F. L. Věk
Né, pesimista nejsem snad
a mám možná i hodně vad
..spíš velký realista,
tak kde jsou místa
kde by mi bylo líp
srdce probod ostrý šíp...


11

...., chci se zabít..
jen nechci žít bez tebe
kdyby někdo jed mi nabíd,
tak jsem štěstím bez sebe
V tom strachu, smutku, zoufalství
žít už prostě nejde
vzdálené je přátelství
komu na mně sejde?
Nedělám si legraci
já nepřeháním
..na obloze draci
tvé přání už teď splním


12

Hledím jenom z okna
a hlavu mám v dlaních
přestávka je zrovna
přemýšlím o přáních
Nezáleží na mně
nikomu a nikde
vyhýbám se ráně
co z toho však vznikne??
Nejsem ani schopná
vytvořiti rým
myšlenka má..hrozná
Chci pryč..prosím
A nevnímám svět
starosti mě tíží
hle písemka - pět!
oči se mi klíží...


13

Stěží potlačuji slzy
hodně mě to mrzí
všechno je mi vzdálené
nikdo si nevzpomene


14

Každý má někoho
kdo je téměř s ním
jen já se lopotím
sama ve světě zlým
Každý má kamaráda
věrného přítele
pak tváří se vesele
zas bude neděle
Ach to je krize
a je to špatný
tenhle svět strašný
pln smutných vášní..
Tohle jsou blbosti
..zoufalé věci
pomůžeš přeci
..to jsou jen keci


15

vypnutý mobil
je to lépe tak
na obloze mrak
a pod ním debil


16

Skočit pod auto, zpolykat prášky
hůř by mi nebylo...pryč z téhle frašky
Ztratit kamarádku
je horší než přítele
vyhlížím zoufale
chci znova Radku
Ona mě nechápe
spíš mě to ničí
v hlavě mi hučí
nic tady neklape
Proplakané noci..zoufalý počet
nemožno žít přeci..už nechci brečet..


17

Proč smích tak často mizí
když ocitám se v krizi..


18

Moje srdce pláče
a já pláču s ním
tak si dej lahváče
zapomeň na splín

Moje srdce pláče
pořád víc a víc
moje srdce pláče
já nezmůžu nic


19

Já nežiju
já přežívám
i když tak miluju
život, umírám...


20

Proč jsem tolik naivní
a proč věřím stále?
Tohle vše je stupidní
kde mám svýho krále?


21

Zdenda to je uličník
nemá ani na ručník
vyptává se na písničky
hodila bych ho do myčky:)

pak by možná čistý byl
všechen prach by se z něj smyl
a má hnědý svetr
měří sotva metr..


22

My jedeme do Brna
to zas bude pohroma
jede taky strejda s tetou
všechna jména se mi pletou..


23

Jsem psychicky labilní
nikdo mě neposilní
nikdo mě nepodpoří
proč se mi nedaří?


24

Utírám si slzy rukou
píšu báseň jednoslokou
nemám nikde žádné stání
splní se jen to mé přání?


25

Můj přítel je samota
kdo mě z toho vymotá..?